Něco z nedávné historie Kambodže

Kdo má chuť, může si přečíst trošku z nedávné historie Kambodže - z období vlády Rudých Khmérů. Je to  několik příběhů z knihy "Children of Cambodia's Killing Fields - Memoirs by Survivors", která byla sestavena ze vzpomínek lidí, kteří tuhle zkušenost přežili, autor: Dith Pran.

Tuhle knihu jsem si koupil od jednoho beznohého prodavače na centrálním trhu (Psar Thmei) v hlavním městě Kambodže, v Phnom Penhu.

 

 

Překlad je sice velmi neumělý, ale spíš jde o příběhy lidí, než o kvalitu překladu.

"Worms from Our Skin"       autorka: Teeda Butt Mam

Když získali vládu Rudí Khmérové, bylo mi patnáct let. Pořád si pamatuji, s jakou radostí jsme tehdy uvítali, že skončila občanská válka.

Nezáleželo nám na tom, kdo vyhrál. Já, stejně jako mnoho našich lidí jsme chtěli mír. Za jakoukoliv cenu. Občanská válka nás vyčerpávala. Neměli jsme pochopení pro zabíjení našich vlastních bratrů a sester kvůli zájmům někoho cizího. Byli jsme připraveni podpořit naši novou vládu, abychom pomohli znovu vybudovat zničenou zemi. Bohužel si však nikdo z nás tehdy neuvědomil, jak vysokou cenu budeme muset zaplatit za mír od Rudých Khmérů.

Po jejich vřelém uvítání byla hned první slova lži a započal úpadek kambodžské společnosti. Řekli nám, že Američané budou bombardovat města. Přinutili tak miliony obyvatelů Phnom Penhu stejně jako ostatních měst, aby opustili své domovy. Oddělili nás od našich přátel a sousedů, aby předešli jakémukoliv sjednocování lidí do spolků pro případné formování opozice, která by si snad chtěla vydobýt zpět svá práva. Vyhnali nás z našich domovů, od našeho majetku. Činili tak úmyslně a bez slitování.

Za svou věc byli ochotni zaplatit jakoukoliv cenu, jakýkoliv počet životů. Včetně nevinných dětí, starých žen či pacientů v nemocnicích. Podél cest bylo vidět spousta lidí, kteří zemřeli vyčerpáním, nedostatkem jídla, na různé nemoci nebo byli popraveni.

Bylo nám řečeno, že se můžeme moci vrátit do svých domovů. Tím však chtěli jenom zjistit naši pravou totožnost. Poté už mohla začít genocida.

Nejprve si přišli pro mého otce. Řekli naší rodině, že potřebuje převýchovu. Od toho dne jsme otce nikdy nespatřili. Můžeme se pouze domnívat, co se mu stalo. Takhle přišlo o své otce a manžely mnoho kambodžských vdov a sirotků. Žili jsme v neustálém strachu, jaké další zvěrstva budou páchány na našich otcích, manželích a bratrech.

Poté Rudí Khmérové zabíjeli ženy a děti popravených mužů, aby předešli jakékoliv možné budoucí odplatě. Přesvědčovali děti, aby udávaly své rodiče. Otevřeně ukazovali, jak nejlíp zničit rodinné vztahy, víru, štěstí či přátelství. Brali malé děti od rodin, aby žily v oddělené komunitě, kde je mohli snáze vychovat pro své účely.

Rodiče ztráceli své děti. Rodiny byly rozděleny. Nesměli jsme dát najevo žádné city, když nás od sebe oddělili. Muž mohl být popraven za to, když ztratil vola, který mu byl svěřen. Žena mohla být zabita, pokud byla příliš vyčerpána na to, aby pracovala. Lidský život neměl ani hodnotu kulky. Lidem byla často přeražena krční páteř holí, byli hozeni do jámy a tam ponecháni svému osudu se stovkami jiných těl.

Neustále jsme slýchali, že jsme absolutně nepotřební. Byli jsme míň, než zrnko rýže. Naše životy neměli pražádný význam v jejich Velkém komunistickém národě a často nám říkali: "Pokud vás máme, není to zisk, když vás ztratíme, nebude to ztráta."

Našeho zastrašování docilovali tím, že podporovali "původní lidi", tedy vesničany, zemědělce a nevzdělané. Tohle byli pak nejkrutější pomahači a Rudí Khmérové je učili, jak lidi vést, ovládat a ničit. Tihle lidé vykonávali jejich rozkazy bez jakýchkoliv otázek. Rudí Khmérové do nich vseli zárodky zvěrstev a závisti a oni si tím zabíjení ospravedlňovali. Nabádali nás, abychom se vzájemně špehovali a donášeli na sebe. Přežili jsme jenom tak, že jsme se pomalu stávali takovými, jako byli oni. Kradli jsme, podváděli, lhali, nikomu jsme nevěřili, nenáviděli jsme všechny ostatní a nejvíc sami sebe.

Lidé na seznamu smrti Rudých Khmérů byla skupina lidí zvaných "noví" nebo "městští lidé". To byli kteříkoliv Kambodžští muži, ženy, dívky či chlapci, kteří nežili před vítězstvím Rudých Khmérů v roce 1975 na území kontrolovaném Rudými Khméry. Tedy v "osvobozené zóně." Zločinem bylo, pokud jste žili v nepřátelské zóně, která podporovala a pomáhala nepříteli.

Městští lidé byli nepřáteli. A seznam byl dlouhý. Bývalí vojáci, policisté a příslušníci tajných služeb. Jejich zločinem bylo, že bojovali v občanské válce. Překupníci, vlastníci podniků a obchodníci. Jejich zločinem bylo vykořisťování chudých. Bohatí farmáři a vlastníci půdy. Ti se provinili vykořisťováním pracujících. Intelektuálové, doktoři, právníci, duchovní, učitelé a státní úředníci. Tito lidé byli vzdělaní a tedy nakažení Západním zlem. Studenti se vzdělávali prý jen proto, aby v budoucnu vykořisťovali chudé. Bývalé celebrity, umělci. Tihle lidé byli vzpomínkou na starou, zkorumpovanou Kambodžu.

Seznam takto stále pokračoval. Rebelové, dobrosrdeční, hrdinové, chytří, individuality, lidé s brýlemi, spisovatelé, osobnosti, stěžovatelé, lenoši, talentovaní, problémoví lidé a lidé s měkkými dlaněmi. Tihle lidé byli zkažení a žili z krve a potu farmářů a prostých lidí.

Velmi málo z nás uniklo některé z těchto kategorií. Má rodina nebyla z vesnice. Byli jsme z Phnom Penhu. Obávala jsem se toho, kdo jsem. Byla jsem vzdělaná dívka ze střední vrstvy. Uměla jsem číst, psát a myslet. Byla jsem pyšná na svou rodinu a svůj původ. Bála jsem se však toho, aby se někdy nedozvěděli obsah mých myšlenek, modliteb a snů, ve kterých byl hněv a nenávist k jejich režimu.

Měla jsem neustále hlad. Vstávala jsem před východem slunce a chodila mnoho kilometrů na pracoviště bez jakékoli snídaně. Pracovala jsem až do poledne. Můj oběd byla vždy rýžová kaše buď s pár kousky vařeného banánu nebo s kukuřicí. Poté jsem pokračovala v práci až do západu slunce. Večeře byla stejná jako oběd. Nemohla jsem si stěžovat k Angka, ale můj věčně prázdný žaludek si neustále stěžoval mně. Každý večer jsem uléhala špinavá a hladová. Byla jsem nešťastná, protože jsem byla bez matky. Věčně jsem se bála, že třeba téhle noci mohu být odvlečena, mučena, znásilněna a zabita.

Chtěla jsem se zabít, ale nemohla jsem. Kdybych to učinila, byla bych označena za "nepřítele", protože bych se odvážila ukázat mou nespokojenost s režimem. Má smrt by mohla být následována zabitím mé rodiny, protože by to byla rodina "nepřítele." Mou největší obavou nebyla smrt sama, ale pomyšlení na to, co by jí předcházelo.

Stále nás přemísťovali z místa na místo. Jednou jsme pracovali na poli, jednou v lese. Důsledně dbali na to, aby nás dezorientovali a tím nad námi získali plnou kontrolu. Dělali to proto, aby se zbavili "neužitečných lidí." Těch, kdo byli příliš staří nebo příliš slabí na práci. Těch, kteří nemohli splnit stanovený plán. V noci nám všem bylo neustále zima, protože jsme neměli téměř žádné oblečení nebo pokrývky. Neměli jsme ani boty. Spousta lidí onemocněla. Lékařská péče však byla jen v mizivém měřítku nebo vůbec žádná. Říkali nám, že jsme se "přihlásili" k práci patnáct či více hodin denně v dešti či v noci bez nároku na volno. Byli jsme bez jakékoli naděje, museli jsme být zticha. Neztratili jsme pouze naše identity, ale ztratili jsme i naši hrdost, mysl, víru, naše drahé, naše duše, i sebe sama.

Rudí Khmérové říkali, že budují novou společnost, kde si budou všichni rovni. Vrátili však celou naši zemi do bodu nula. Celý národ si byl roven v tom, že všichni byli absolutně stejně chudí. Ale zatímco celá populace umírala strádáním, nemocemi a beznadějí, Rudí Khmérové budovali novou, vyšší třídu. Jejich vojáci a členové komunistické strany si mohli vybrat kteroukoliv ženu či muže, se kterou se chtěli oženit či vdát. K tomu, že měli dostatek jídla měli přístup i ke zlatu, šperkům, parfémům, importovaným hodinkám, západní medicíně, automobilům, motocyklům, hedvábí a dalšímu dováženému zboží.

Má přítelkyně Sakon byla vdána za postiženého veterána Rudých Khmérů proti její vůli. Byl mentálně postižený a také byl nakažen tetanem. V noci se budil ze spánku s nočními můrami z jeho zločinů. Poté mou kamarádku bil. Jedné noci ji utloukl k smrti a také zle poranil její matku.

Kousek od naší chýše bydlela žena jménem Chamroeun. Viděla, jak její tři děti zemřeli hlady. Jedno po druhém. Pokusila se své děti zachránit a proto se vydala na černý trh, kde za zbytek svých schovaných rodinných šperků koupila trochu rýže a nějaké léky. Černý trh však kontrolovali veteráni Rudých Khmérů a vesničtí lídři. Ti prodávali rýži, kterou ona sama pomáhala pěstovat. Rudí Khmérové dali korupci nový smysl.

V lednu 1979 jsme byli povoláni na vedení oblasti. Oblastní velitel nám sdělil, že nastal čas vymýtit všechen plevel, který roste podél kambodžských rýžových polí. Plevel byli městští lidé. Městští lidé měli být zničeni. Můj život byl zachráněn jen tím, že za dva týdny přišla vietnamská invaze.

Když přišli Vietnamci, plakala jsem. Plakala jsem radostí, že jsem to přežila. Plakala jsem smutkem, že do naší země vnikl znovu náš pradávný nepřítel. Stála jsem na kambodžské půdě, ale cítila jsem, že už sem nepatřím. Chtěla jsem svobodu. Rozhodla jsem se, že odejdu do svobodného světa.

Cestovala jsem spolu s mou rodinou z centra země k hranicím s Thajskem. Bylo příšerné vidět, jak byla naše země zničena za pouhé čtyři roky. Z buddhistických chrámů byly věznice, sochy Buddhy byly pobořeny, ze škol byly udělány velitelství Rudých Khmérů, kde byli lidé zastrašování, mučeni a zabíjeni. Školní hřiště a dvory byly přeměněny ve hřbitovy. Stará tržiště byla prázdná, knihy spáleny, továrny zničeny, pole a plantáže bez úrody.

Destrukce země byla srovnatelná s tragédií lidských osudů. Každá silnice byla přeplněna uprchlíky. Byli jsme uprchlíky z vlastní země. S našimi kostnatými těly, prázdnými žaludky a skelnýma očima jsme si nesli to málo, co jsme měli a hledali jsme naše ztracené členy rodin. Všude jsme se ptali, kdo přežil a nechtěli jsme slyšet o tom, kdo zemřel. Vyprávěli jsme si naše strašné příhody. Příhody o lidech naházených do hlubokých studní a jezer a tam udušených. O lidech, kteří byli upečeni zaživa v pecích. Jedna žena byla přinucena, aby uvařila játra svého manžela, která mu byla vyříznuta zaživa. Ženy byly před popravou znásilňovány. Jeden starý muž řekl: "Na to, aby se sepsaly osudy všech lidí by bylo zapotřebí řeky inkoustu."

V dubnu 1979, při buddhistickém Novém roce, přesně čtyři roky poté, co se Rudí Khmérové dostali k moci, jsem se připojila ke skupině svobodně tančících lidských kostlivců. Tančili jsme za měsíčního svitu kolem zapálených ohňů. Oslavovali jsme ten zázrak, že jsme přežili. V ten okamžik jsem cítila, že se mi vrací do mého slabého těla duše. Tehdy jsem byla opět znovu člověkem.

 

Pár pojmů:

Angka: Politbyro Rudých Khmérů.

 

Bojovníci za svobodu: Kambodžská odbojová skupina, která bojovala po boku Vietnamu proti Rudým Khmérům, kteří byli poraženi v lednu 1979. Tahle skupina převedla mnoho Kambodžanů přes hranice do thajských utečeneckých táborů.

 

Khmérská Rebuplika (Khmer Republic): Vláda Lon Nola, která vedla Kambodžu od března 1970 do 17. dubna 1975. Tahle prozápadně orientovaná vláda, která odstranila prince Sihanouka byla poražena Rudými Khméry.

 

Rudí Khmérové (Khmer Rouge): Rudí Khmérové založili Kambodžskou komunistickou stranu, která podstatně posílila své pozice během vietnamské války. Po pěti letech občanské války Rudí Khmérové vedeni Pol Potem svrhli 17. dubna 1975 vládu Lon Nola a s ním i Khmérskou Republiku. Rudí Khmérové přinutili veškeré obyvatelstvo pracovat na venkově v nucených táborech. Pokusili se tak změnit Kambodžu na zemědělskou společnost. Zrušili veškeré instituce v zemi, rozdělili rodiny a rozvrátili náboženství. Předpokládá se, že v průběhu jejich vlády bylo na dva miliony obyvatel zavražděno, umučeno, zemřelo hlady či na nemoci. Nikdo nebyl ušetřen. Děti, starci, postižení, duchovní či příslušníci menšin. Rudí Khmérové vládly až do 7. ledna 1979, kdy do Kambodže vnikla vietnamská armáda. Vznikla Kambodžská lidová republika s dosazenou vládou reformované kambodžské komunistické strany.

 

Lon Nol: Prozápadně orientovaný vojenský vůdce, který v březnu 1970 porazil Kambodžskou monarchii a jejího vůdce Prince Sihanouka. Vlastenecký Lon Nol zrušil úmluvu Prince Sihanouka a nepovolil nadále využívat území u vietnamsko-kambodžských hranic vietnamským komunistům a jejich armádě. Tím však získali na síle Rudí Khmérové. Lon Nol změnil Kambodžu na Khmérskou Republiku, která byla spojencem Západu. Z Kambodže uprchl dva týdny před převzetím vlády Rudými Khméry.

 

Mobilní skupiny mladých: Během vlády Rudých Khmérů byly děti rozděleny do pracovních táborů podle věku a pohlaví. Tyto skupyny byly často posílány z táborů nucených prací na stále se prodlužující období pracovat například při těžbě dřeva či stavění přehrad.

 

Noví lidé (nebo městští lidé): Lidé, kteří žili v průběhu občanské války v Kambodže ve městech. Města byla kontrolována armádou Lon Nola. Rudí Khmérové nesnášeli tuhle skupinu lidí, protože byli přesvědčeni, že jsou nakaženi Západním myšlením.

 

Původní lidé (nebo lidé z vesnic): Lidé, kteří žili po dobu občanské války v části země "osvobozené" Rudými Khméry. Rudí Khmérové těmto lidem věřili o mnoho více a dopřávali jim lepší podmínky.

 

Kambodžská lidová republika (People's Republic of Kampuchea): Vietnamská armáda porazila Rudé Khméry 7. ledna 1979. Byla ustavena nová vláda vedena Hun Senem. Tato vláda dovedla Kambodžu až k demokratickým volbám v roce 1993. Kambodžu v současnosti vede koaliční vláda, ve které je: Prince Ranariddh (syn Prince Sihanouka), který je předsedou Národní spojené fronty pro nezávislou, neutrální a mírovou spolupráci v Kambodže a členové ustanovující Kambodžské lidové republiky včetně Hun Sena.

 

Pol Pot: Vlastním jménem Saloth Sar. Studoval ve Francii, kde byly mezi místními studenty velmi populární komunistické myšlenky. V padesátých letech, kdy se připojil v kambodžských džunglích k zakázané Komunistické straně si změnil jméno na Pol Pot. Rudí Khmérové pod jeho vedením získali vládu v Kambodži 17. dubna 1975 a vládli až do 7. ledna 1979, kdy je přemohli Vietnamci. Pol Pot a jeho strana jsou odpovědni za smrt přibližně dvou miliónů místních lidí, kteří zemřeli během jeho vlády terroru, která je nazývána pohřebními poli (??) "killing fields".

 

Převýchova: Slovo často užíváno Rudými Khméry. Znamenalo vymývání mozků, případně popravu. Rudí Khmérové chtěli, aby v táborech nucených prací všichni zapomněli na staré pořádky. Proto posílali nepohodlné lidi na "převýchovu", mnoho jich však nakonec popravili.

 

Princ Norodom Sihanouk: Vedl Kambodžu od roku 1955 až do té doby, než jej v roce 1970 porazil Lon Nol. Od šedesátých let prosazoval politiku neutrality. Spojil se s vietnamskými komunisty, kterým dovolil používat území kolem kambodžsko-vietnamské hranice jako útočiště vietnamské armádě a zásobovací cestu. Když byl Prince Sihanouk v roce 1970 poražen, odešel do Číny, kde byl formálním prezidentem vlády Rudých Khmérů. Zastával tuto pozici až do roku 1976, kdy jej Rudí Khmérové umístili do domácího vězení.. Byl osvobozen v roce 1978. Poté uprchl do Číny, kde momentálně bydlí.

 


Poslední změna: 29.03.2009
e-mail