Cestopis
Den č. 1 - Brno - Kamnická Bistrica
Den č. 2 - Kamnická Bistrica - chata Kocbekov dom
Den č. 3 - Chata Kocbekov dom - chata Kamnická koča
Den č. 4 - Chata Kamnická koča - domů
5.7. ne Brno - Kamnická Bistrica ::: foto
V 10 hodin vyjíždíme od domu. Původní plán dojet do Kamnických Alp měníme během cesty kvůli předpovědi počasí. Prvních pár dnů chceme strávit tedy v jižnějších (nižších) částech Julských Alp. Projíždíme Karavanken tunelem z Rakouska do Slovinska. Okamžitě za tunelem sjíždíme z dálnice a napojujeme se na místní komunikaci skrze Triglavský národní park a přes městečko Bled kolem stejnojmenného jezera se dostáváme do vesničky Stará Fužina. Zde chceme nechat vozidlo a vydat se na několik dnů do hor. Ovšem parkovné ve výši 8 € za den nebylo v našem plánu. Nechat zde auto tři či čtyři dny, jak jsme měli v úmyslu nemíníme. Objíždíme zdejší jezero a rozhlížíme se u chaty Koča pri Savici. Parkoviště je zde více než o polovinu přívětivější, přesto nás obloha přemlouvá k tomu, že se nakonec rozhodujeme, že přeci jen přejedeme do Kamnických Alp.
Sedáme tedy do auta a přesunujeme se 100 km do Kamnické Bistrice. Na výchozí parkoviště přijíždíme asi v půl desáté večer a jsme již tak unaveni, že jen zalehneme a spíme spokojeně až do rána.
6.7. po Kamnická Bistrica – chata Kocbekov dom ::: foto
Je sedm hodin ráno a my vstáváme. Počasí vypadá krásně a tak ve čtvrt na deset vyrážíme od auta z výšky asi 630 m nad mořem. Po dvou hodinách výstupu jsme u salaše Dol ve výšce 1308 m. Jsme spoceni, protože je dost dusno, vypadá to na nějaký déšť, možná bouřku i když je zatím obloha bez nějakého hrozivého mraku. U salaše odbočujeme směrem na horu Konj (1811m), kam to má být další hodinku. Když přicházíme k další chatce (či salaši?) ve výšce 1650 m, děláme si pauzu na svačinku a protože začíná poprchat, děláme protidešťové opatření. Brzy je z poprchání regulérní déšť a my jsme rádi, že jsme si dali bundy.
Od chaty stoupáme klečí vzhůru a za chvilku jsme na vrcholu Konj. V dáli je slyšet jeden hrom za druhým, občas zahlédneme blesk.
Z vrcholu Konj začíná jištěný přechod skalnatého hřebínku. Přiznáme se, že o této pasáži jsme nevěděli a tak nás zvláště v tomto počasí trochu překvapila. Charakterem nám tato část hodně připomíná hřeben rumunského pohoří Piatra Craiului. Po hřebínku se sestoupí asi 200 výškových metrů dolů a poté se zase šplháme klečí do kopce. Pak už nás čeká jen závěrečný pochod k chatě. k chatě Kocbekov dom, kam dorážíme po čtvrté hodině.
Stanování je zde zakázáno a tak spíme v chatě, kde jak doufáme si alespoň usušíme naše provlhlé věci. Bohužel, v chatě je tak syrovo, že nám oblečení stejně neuschne a místo toho nám ještě navrhnuly ještě večer suché kalhoty, které jsme neprozřetelně neschovaly na noc do igelitky.
Cena za nocleh je ve zdejších chatách pro držitele nějaké místní "turistické" karty od 7 € do 12 €.v závislosti na počtu lůžek na pokoji (od 20 do asi 6 lůžek). Turisté kartu nevlastnící si procvičí násobilku a a cenu si vynásobí dvěma. Nabízený ubytovací komfort však těmto cenám moc neodpovídá.
7.7. út chata Kocbekov dom - chata Kamnická koča ::: foto
Po noci plné hruzy z toho, že si Danča lehne vedle spacáku (alespoň tak mi to ráno popisovala, protože tam večer objevila nějakého mola...) jsou naše rozvěšené věci neustále vlhké a my se shodujeme na tom, že ve stanu by nám bylo příjemněji.
Před chatou na sluničku snídáme a pokoušíme se dosušit nějaké věci. Deset minut po deváté vyrážíme. Vzájemně se ujišťujeme že oba chceme jít přes hřeben k chatě Komnická koča.
Stoupáme tedy směrem k vrcholu Ojstrica, odbočujeme však vpravo na vrchol Škarje. Netrvá to dlouho a v údolí se již honí mraky a za chvíli není údolí ani vidět. Míjíme vrchol Lucká Baba a Vilice.
Následuje traverz uzavřeným údolím, které je plné sněhu. Vlastně je to jedno velké sněhové pole. První část - asi 200 m sněhový jazyk téměř celý obcházíme sestupem do údolí a jen přes spodní části (asi 50 m) traverzujeme sněhem. Zde nás postihne naštěstí jen lehký (a hlavně krátký) sjezd po sněhovém poli, kdy Danči ujede noha a asi 10 m jede po sněhu dolů a následně ubrzdí pád tří až čtyřmetrovým smykem v suti pod jazykem. Naštěstí se nic nestalo, avšak ještě více si člověk uvědomuje, jak jsou tyhle přechody nebezpečné. Vše je ok, ale v dešti, mlze a za občasného blesku nás čeká druhá část sněhového pole, která bohužel nejde objeít (sněhové pole vede až hluboko do údolí a celé je zaplňuje). Protože stezka je značena někde pod sněhem, pouze odhadujeme ve chvílích, kdy vítr mlhu odfoukne a my vidíme protější skálu, kam zhruba může trasa vést. Nakonec si vyhlédneme prasklinu ve skále, kde podle našich odhadů by měla cesta pokračovat či by mělo být toto místo alespoň schůdné. Vše kontrolujeme na GPS a dle všeho nás čeká asi 120m přechod sněhového pole s nikterak přívětivým sklonem.
Dáváme si HODNĚ záležet na to, kam šlapeme, pečlivě botou "vykopáváme" tak velké stopy, abychom se do nich mohli postavit celou plochou podrážky. Za chvíli ze mne námahou leje jako z konve. Zdárně se však blížíme skále. Jakmile se jí přiblížíme, samozřejmě nevidíme žádnou značku. Proto je nutné opatrně přeručkovat po skále na místo, kde se dá tento asi 40 m blok docela bezpečně zdolat. Jakmile se vyškrabeme nahoru na skálu, přichází velká úleva, protože chodníček vidíme asi deset metrů od nás. Usedáme do trávy a dáváme si zaslouženou svačinku a vyplavujeme nashromážděný adrenalin. Za pár minut však začíná zase pršet a tak jsme nuceni opět vyrazit.
Odtud se schází traverzem podél úbočí vrcholu Planjava dolů k chatě. Na cestě přecházíme další dvě či tři sněhové pole, naštěstí všechny nanejvýš do délky 15-20 metrů. Také míjíme pár úseků jištěných železy. Před 16. hodinou dorážíme do chaty Kamnická koča, kde se také ubytováváme. Za dnešek toho máme docela dost.
8.7. st chata Kamnická koča - domů ::: foto
Při včerejším rozhovoru s "hostinským" jsme se dověděli, že z další části hřebene, kterou jsme chtěli jít (od nejvyššího vrcholu Grintovec) letos ještě do této chaty nikdo neprošel. Vše kvůli letošní velmi chladné a sněhově nadprůměrné zimě. Proto a také pro předpověď počasí slibující pro následující dva dny déšť a bouřky jsme se včera rozhodli, že tůru v Kamnických alpách ukončíme a sestoupíme do údolí.
Dnes nikam nespěcháme, máme před sebou pouze cestu dolů k autu. Proto vyrážíme na cestu až chvilku po půl desáté. Oblékáme si nepromokavé bundy, protože počasí vypadá, že brzy pršet asi nepřestane. Sestup vede serpentinami lesem. Celou cestu se snažíme projít docela rychle, protože pršet opravdu nepřestává. K autu přicházíme bez jakýchkoliv přestávek chvilku před jednou hodinou odpolední. Již po cestě se domlouváme, že vzhledem k výhledu počasí na příští dva až tři dny tento výlet ukončíme a pojedeme zpět.
Sedáme proto do auta, přeslékáme se z mokrých věcí, dáváme si zaslouženou svačinku a vyrážíme, abychom již večer byli v teple našeho domova...
Poslední změna:
18.01.2010
e-mail
