Když budete přemýšlet, na co si vyměnit tvrdou českou měnu, pak se rozhodněte spíše pro EUR. Ve směnárnách jsme si sice všude bez problémů s USD poradili, ale pokud jsme chtěli platit v restauraci dolary - aby nám vrátil lei, neprošlo to. S eury bychom tam uspěli.
    Stejně tak jsme si o něco později měnili USD v jednom hotelu. Nejdříve se recepční ptal po eurech. Když jsme mu řekli, že máme jen dolary, po delším přemýšlení nám dal zlodějský kurz 1 USD = 30.000 ROL.

    Pokud jedete v Rumunsku na stopa, neptejte se řidiče dopředu, kolik to bude stát. Rumuni jsou (stejně jako Češi) národem vypočítavým a zkoušejí vás (devizového cizince) hodně často natáhnout.
    Až dojedete na místo, nějak se domluvíte. Určitě ale ne více než 1.000 lei za kilometr. I to už je dost.

    Mira říká, že jestli ještě někdy pojede do Rumunska, určitě si nevezme spacák, který se nedá rozepnout. Je dobré jej poslechnout, protože bylo dost teplo a ve spacáku, v kterém se nejde "odkopat" se spat nedalo.

    Jestli vám nevadí, živit se balkánským (kravským nebo kozím) sýrem, máte o jídlo v českých vesnicích bez problémů vystaráno. Téměř v každém domě vám prodají sýr kravský, někdo má i kozí. Hlavně (jak jsme se poučili) je bezvýznamné vozit si s sebou spoustu konzerv, které vás pak zbytečně tíží v batohu. Stejně pak jenom škemráte po kamarádech, aby vám pomohli sníst právě ty vaše konzervy.

    Na příjezdu do Rumunska celníci někdy kontrolují vaši hotovost. Z doslechu byste měli mít prý 50-60 USD na osobu a den pobytu. Je dobré s tím alespoň počítat.
    Když jsme jeli my, kontrolovali pouze nějaké Čechy v sousedním kupé. Asi 10x jim řekl "cash" - pak celníkovi ukázali 50 EUR a celník odešel. Na nás se zřejmě vykašlal a nic po nás nechtěl.....

    Umíte anglicky a myslíte si, že se domluvíte všude, tedy i v Rumunsku? To si to nemyslete. Pokud narazíte na člověka, který umí anglicky, právě jste zažili slušnou náhodu. Pokud někdo umí cizí jazyk, pak je to buď jazyk z okolního státu (maďarština, srbština) a nebo francouzština.
    Anglicky neuměli např.: průvodčí ve vlaku, recepční v docela velkých hotelech, personál informačních stánků na nádraží.

    Ve Svaté Heleně jsme si koupili 5. 7. pohledy. Dali jsme je hostinskému, aby je hodil. Došly 24. 7. :-)

    Jak jsme zjistili, pokud jedete na vlastní pěst, jsou tři lidi ideální počet:
- ve dvou se dá mnohem snáz chytnout ponorková nemoc
- ve třech se bez problémů dáte i s bágly do jedné Dacie
- pokud máte dva stany pro dva (náš případ), pak si do jednoho lehnou dva a do druhého se nahážou všechny bágly.

    Je dobré si nechat uložit bágly do úschovny na nádraží a vyrazit na prohlídku města jen nalehko. My jsme s tím žádné problémy neměli a za 1 bágl jsme platili něco kolem 27-29.000.

    Když si kupujete jízdenku (v Čechách), dejte si pozor (ať nedopadnete jako my), jestli máte na jízdence správně vypsánu trasu, kudy pojedete. Není pak příjemné doplácet nějaké peníze až průvodčímu ve vlaku.

    Místenku z Rumunska zpět do Čech jsme vlastně nepotřebovali. Vlak byl (a dle zkušenějších prý obvykle bývá) v zásadě prázdný. A 100.000 za místenku není zrovna málo.

    Návod, jak si přvézt domů krásný a originální suvenýr (dovezl si ho Zbyňa):
Zkuste ochutnávat různé místní speciality na styl hamburgerů, gyros, kebab, hot dog, atd. Pokud budete mít stejné štěstí jako Zbyňa, můžete si přivézt krásné střevní problémy. Zbyňovi se podařilo ulovit krásné střevní problémy (pravděpodobně v Temešváru).